"Její jméno působilo jako hvězda naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži Elena Lacková (* 22 března 1921 ve Veľkém Šariši - 1 1 2003 v Košicích) napsala první romskou hru, nacvičila ji se svými příbuznými v chatrči cikánské osady; psalo se o ní s obdivem v novinách, pozdvihla romipen z bláta ignorantského opovržení Znovu jsem začala za Ilonou jezdit v roce 1976 A Ilona vyprávěla Vyprávěla věci, o kterých nemluvila, když byl její muž naživu Nic špatného - pouze uvolněné zvažování a hodnocení vlastního života Bylo to fantastické a já začala natáčet Natáčely jsme celé dlouhé večery, týden, deset dní, po celou dobu, co jsem u ní bydlela Ilonina životopisná a zároveň etnologicky nesmírně zajímavá vyprávění jsem jezdila natáčet několikrát za rok po dobu osmi let Průběžně jsem je přepisovala z magnetofonu a narůstaly mi stránky a posléze i fascikly romských textů Při přepisování jsem znovuprožívala trans jako při Ilonině vyprávění Zároveň jsem čím dále tím více pociťovala, že se nesmírně proviním na Iloně, na Romech i na Neromech, pokud její výpověď nesdělím dál" (Z předmluvy Mileny Hübschmannové) Životopisná mozaika z prostředí romské menšiny Vyprávění s fantaskními prvky, ale také výpověď ženy, která prožila dvě totality a zápasí o svou tradiční víru