Vaše matka zemřela na Alzheimerovu demenci v domě s pečovatelskou službou V posledních týdnech vás už nepoznávala a byla mimo tento svět Na její pohled trýzněného zvířete, když jí ošetřovatelky měnily plenu, nikdy nezapomenete Také váš otec dožil v pečovatelském domě Umíral sám, dávno jste se odcizili S bratrem jste si nerozuměli ani jako děti Na obřad uložení popela přinesl matčinu urnu v igelitce s reklamou módní značky Se sestrou jste se snažili o pohřební rituály, ale výsledkem byly jen trapné rozpaky Ulevilo se vám, když jste to měli za sebou A pak vám řekli, že máte rakovinu, melanom v posledním stadiu, a jistojistě zemřete Co uděláte? Australská spisovatelka Cory Taylorová odložila nedopsaný román a během pár týdnů před smrtí napsala tuto knihu Bez patosu a sentimentu, dokonce s humorem popisuje rozporuplné pocity z umírání a smrti, bilancuje život s japonským manželem, uvažuje o vlastní identitě a vzpomíná na své rodiče Její upřímná zpověď se netýká žádných výjimečných věcí – to, co v životě prožívala ona, prožíváme nebo jednou budeme alespoň zčásti prožívat všichni