Byl nádherný květnový den, na nebi ani mráčku Ptáci zpívali a jarní květiny se předháněly, která bude vonět víc Když Silvina postřehla, že na lavičce sedí princ Frederik, zrychlila krok Ale muž, který jí chtěl předešlou noc snést modré z nebe, dnes nebyl sám Vedle něj seděla upravená dáma v růžovém značkovém kostýmu Když k nim přišla, žena pomalu vstala „Vy musíte být Silvina,“ pronesla chladným hlasem „Jsem Almut von Wittgen, Frederikova snoubenka“ Silvina okamžitě zbledla Nevydala ze sebe ani hlásku A nevěnovala pozornost ani princovu prosebnému pohledu Místo toho se rychle otočila a utíkala pryč