"Jsme v Čechách na sklonku 17 století Poblíž Pelhřimova přepadli lapkové povoz s drahocenným nákladem pro želivský klášter Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby se v okolních lesích poohlédl po stopách pachatelů K Bukovskému se připojí podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice: vztah obou mužů se od počátku projevuje skrytým napětím Třetí hlavní postavou příběhu je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně a burš jihočeského šlechtice, jenž hledá láskyplnou náruč Pošívalova kniha Satanovy chvíle je dovršením volné trilogie z pobělohorských časů (Satanovi koně, Epocha 2003; Satanovo jaro, Epocha 2005) V půdorysu příběhu se záhadou je těžké najít odpovídající srovnání v domácí literatuře Satanovy chvíle jsou totiž historickou detektivkou asi ve stejném smyslu jako Ecovo Jméno růže, byť se neobrací k výlučnému okruhu čtenářů Autor pracuje důmyslně s napětím, vědomě spojuje minulost s dneškem a literární tradici s postmodernou, osvědčuje znalost lidových zvyků a řemesel stejně jako teologie, dobové sexuality, módy i etikety Drtivá většina jeho figurek na území Pelhřimovska v 17 století skutečně žila; v kraji podnes můžeme nalézt potomky jejich rodů Jako když barokní malíř klade na plátno své barvy vrstvu po vrstvě, tak se i před námi stránku po stránce líhnou z temnosvitného příběhu stále zřetelnější portréty všech protagonistů I ve chvíli, kdy získáme pocit, že všechny postavy již důvěrně známe, jim autor ponechává kus vnitřního tajemství Právě v tom spočívá magičnost jeho vypravěčství Jsme v Čechách na sklonku 17 století Poblíž Pelhřimova přepadli lapkové povoz s drahocenným nákladem pro želivský klášter Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby se v okolních lesích poohlédl po stopách pachatelů K Bukovskému se připojí podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice: vztah obou mužů se od počátku projevuje skrytým napětím Třetí hlavní postavou příběhu je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně a burš jihočeského šlechtice, jenž hledá láskyplnou náruč Pošívalova kniha Satanovy chvíle je dovršením volné trilogie z pobělohorských časů (Satanovi koně, Epocha 2003; Satanovo jaro, Epocha 2005) V půdorysu příběhu se záhadou je těžké najít odpovídající srovnání v domácí literatuře Satanovy chvíle jsou totiž historickou detektivkou asi ve stejném smyslu jako Ecovo Jméno růže, byť se neobrací k výlučnému okruhu čtenářů Autor pracuje důmyslně s napětím, vědomě spojuje minulost s dneškem a literární tradici s postmodernou, osvědčuje znalost lidových zvyků a řemesel stejně jako teologie, dobové sexuality, módy i etikety Drtivá většina jeho figurek na území Pelhřimovska v 17 století skutečně žila; v kraji podnes můžeme nalézt potomky jejich rodů Jako když barokní malíř klade na plátno své barvy vrstvu po vrstvě, tak se i před námi stránku po stránce líhnou z temnosvitného příběhu stále zřetelnější portréty všech protagonistů I ve chvíli, kdy získáme pocit, že všechny postavy již důvěrně známe, jim autor ponechává kus vnitřního tajemství Právě v tom spočívá magičnost jeho vypravěčství"