Pokud může Hyde číhat v Jekyllovi, může číhat v kterémkoli člověku Kdokoli – každý z nás – se může stát válečným zločincem, pokud k tomu dostane příležitost v podobě série shod okolností… V době, kdy Spojenci soudili nacistické válečné zločince na mezinárodním tribunálu v Norimberku, se američtí odborníci, psychiatr Douglas Kelley a psycholog Gustave Gilbert, pokoušeli proniknout do psychiky nacistických pohlavárů s pomocí obsáhlých rozhovorů, zjišťování IQ a Rorschachových testů osobnosti Gustave Gilbert se domníval, že zlo v mysli válečných zločinců pramenilo z patologicky zvrácené psychiky Douglas Kelley naopak považoval nacisty za obyčejné lidi, s jakými se lze běžně setkávat na ulicích a jejichž povahu utvářelo prostředí Kdo z nich měl pravdu? Autor knihy, psychiatr Joel E Dimsdale, je přesvědčen, že pravdu měl Kelley i Gilbert Sám měl příležitost čerpat z odstupu šedesáti let a z výsledků rozvoje moderní psychiatrie, psychologie a neurovědy, a tak se ujal úkolu rozebrat z nového pohledu a podrobně povahu čtyř válečných zločinců: Roberta Leye, Hermanna Göringa, Julia Streichera a Rudolfa Hesse Rudolf Hess se choval dostatečně bizarně, aby byl podezřelý z vážného duševního onemocnění V anamnéze Hermanna Göringa nechyběla hospitalizace na psychiatrickém oddělení a závislost na drogách Julius Streicher se mohl „pochlubit“ četnými policejními záznamy a jeho zvrácenost byla sebedestruktivní Alkoholismus a poranění mozku vedly u Roberta Leye k těžkým depresím a aberantnímu chování…