Kniha se volně inspiruje středověkou německou legendou, jejímž hrdinou je člověku podobná bytost zrozená z kořene mandragory, která vyrostla pod šibenicí oběšence Podle alchymistů totiž oběšenec naposledy na smyčce ejakuluje a země pak vstřebá jeho poslední sílu, z níž povstane právě mandragora Kořen takové mandragory se používal pro nápoje lásky a její plod usnadňoval početí - Ewersova kniha z roku 1911 se od tohoto mýtu zčásti odchyluje a přejímá prvek umělého oplodnění Profesor Jakob von Brincken, který studuje zákony dědičnosti, získá sémě oběšence a oplodní jím ve své laboratoři prostitutku Ta počne dítě, které profesor adoptuje Brincken pojmenuje děvčátko Alrúna Ta však jako dospělá trpí obsedantní sexualitou a vyhledává perverzními vztahy Když se ale dozví o tom, za jakých okolností přišla na svět, rozhodne se svému "otci" Brinckenovi pomstít