V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky Jejich věčně okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život Slovo poezie v titulu knihy upozorňuje čtenáře na to, aby v textu hledal spíš básnickou evokaci radostí a smutků, než souvislý, na logice vystavěný příběh